Blog

O češtině upadající?

24.2.2013 | Petr Vybíral, vysokoškolský učitel a externí pracovník Zpravodajství ČT

Jednou z rozšířených pověr je ta, která říká, že čeština trvale upadá. Její zastánci a šiřitelé jsou přesvědčeni, že dřív se mluvilo líp. Je to tím, že každý živý jazyk se mění, vyvíjí, někam posouvá. Lingvisté dnes už vědí, že uživatelé jazyka by si ho přáli mít takový, jak se s ním seznamovali kdysi ve škole. Lidé tedy preferují svoje osobní přání na úkor obecné zákonitosti jazyka – a tou je jeho neustálá proměna, byť povlovná a často nepozorovaná, ale v jazyku vždy přítomná.

 

A tím, že češtinu používáme my všichni, jimž je rodným jazykem, máme právo se vyjadřovat k tomu, co se v ní děje, co se s ní děje, co se nám na ní nelíbí. Přitom často málo víme o její povaze, nikdy nejsme schopni poznat ji jako celek a často ji ani neznáme v jejím celém vývoji. Máme jen svoji naučenou představu, svou pravdu o češtině, a byli bychom rádi, kdyby se z ní udělalo jakési centrální východisko. Tím však není řečeno, že ta představa je chybná. Nemusí být mylná, může být ale stereotypní. Stereotyp mé pravdy o češtině se tak střetává dennodenně s jinými pravdami jiných uživatelů i jiných generací, a protože jazyk nemá v žádném momentu systém dokonale fungujících a pravidelně uspořádaných jednotek, docházíme k přesvědčení, že jazyk selhává, kazí se. Lépe řečeno, že ho kazí ti druzí, ti mluví špatně, to oni neumějí češtinu užívat.

     Základní fungování jazyka je založeno na konvenci a úzu. Ty rozhodují o tom, co se v něm užívá a jak. Nezkoumají to, jak se nám to líbí; „všímají si“ toho, co je v jazyce efektivní a jak je to užíváno.

     Jedním z největších nářků nad úpadkem češtiny míří na užívání cizích slov (a nových slov vůbec). Ta podle některých ohrožují její stabilitu.  A protože co je nové, to je podezřelé, neprověřené nebo zbytečné, bývaly/bývají zatracovány novinky, které se však poměrně dobře v úzu uchytily. Dřívější bouře kvůli slovu veka (z německého der Weck, die Wecke) nebo tolik zatracovaný dalamánek (z francouzského d´Allemand = německý chleba) dnes už snad nechápou ani ti, kteří je kdysi vedli; oslyšeny zůstaly i steny, když sekretářku nahradila asistentka a starou dobrou českou vrátnici cizokrajná recepce. Ti, kteří užívají facebook, lajkují statusy, jiní četují, jsou na skypu a všichni mejlujeme. (Zatímco starodávné sloveso oslyšet ve významu nevyhovět, odmítnout, nevyslyšet, které jsem použil výše, dnes už nikdo nezná a nepoužívá ho.)

     Na začátku minulého století se vedly půtky kvůli slovesu zohlednit. To by analogicky třeba ke slovesu zobecnit (učinit obecným) mělo znamenat učinit ohledným. Problém je, že tvar slova ohledný  se v češtině neužívá. Návrh nahradit ho synonymní vazbou vzít ohled, neprošel, protože šlo o údajný germanizmus, a do roku 1932 se užívání tohoto spojení zapovídalo. Zohlednit má ale tu výhodu, že je jednoslovné, funkční a vhodné v různých vyjadřovacích stylech i komunikačních situacích, a tak se užívá dodnes. Podobně se uvažovalo i o slovesu ovlivnit. I to mělo namále, jde totiž o kalk německého beeinflussen. A pokud bychom ho vůbec měli vzít na milost, pak by se – podle  sloves jako oslabit, ozřejmit – mělo užívat ve významu učinit vlivným. Ve vokabuláři češtiny ale toto sloveso zůstalo, dokonce „si dovolilo“ mít i jiný význam – mít na někoho vliv. Obě slovesa (zohlednit-ovlivnit), kdysi tolik zatracovaná a problematická, v češtině zůstala a Frekvenční slovník češtiny nebo Český národní korpus ukazují, že obohatila naši slovní zásobu. Rozhodl úzus, konvence i frekvence jejich výskytu v textech psaných i mluvených.

     Otázky na závěr. Jsme si jisti, že svůj jazyk umíme používat a efektivně využívat, když se neustále mění a mění se i názory na něj? Po kom tedy máme nebo můžeme chtít, aby dohlížel na to, co se s češtinou děje a intervenoval v její „prospěch“?

     „Většina institucí se dá předělávat, v jistých okamžicích opravovat a aktem vůle reformovat, zatímco v jazyce je, jak vidíme, takový čin nemožný a ani akademie nemůžou svými dekrety chod nastoupený institucí, kterou nazýváme jazyk, měnit.

Ferdinand de Saussure, jazykovědec

 

     Tématem příštího zamyšlení budou projevy novinářské (ne)znalosti a stav české jazykové kultury.

Komentáře

Článek nemá žádné komentáře. Napište první komentář právě vy!

Napište svůj komentář

*nebude zveřejněn
Email není validní.
 
Odeslat

Kontakty

E-mail: info@mediapodlupou.cz

Napište nám

Nesprávný formát emailové adresy.
Zpráva odeslána. Chyba při odesílání.

Sledujte nás na Facebooku

Sledujte náš Twitter

Twitter @mediapodlupou