Blog

Jak si vychovat čtenáře

28.1.2013 | Milan Kruml, specialista vývoje v České televizi

Po celém světě slyšíme ve spojitosti s krizí tištěných deníků volání po kvalitě, prestiži, po zasvěcených analýzách, komentářích a žánrové pestrosti. To je jistě správné, jen je otázka, zda je to opravdu účinný lék a hlavně, zda kvalitní obsah musí být nutně zárukou komerčního úspěchu.

Po celém světě slyšíme ve spojitosti s krizí tištěných deníků volání po kvalitě, prestiži, po zasvěcených analýzách, komentářích a žánrové pestrosti. To je jistě správné, jen je otázka, zda je to opravdu účinný lék a hlavně, zda kvalitní obsah musí být nutně zárukou komerčního úspěchu. Ukazuje se, že automaticky takové spojení nefunguje, že v řadě případů kvalita či snaha o ní naráží na návyky čtenářů, jejich neochotu nad čteným textem přemýšlet, ba i na neschopnost čtenému textu porozumět. Problém porozumět nemusí souviset jen se vzdělaností čtenáře, ale také s tím, zda je navyklý číst noviny a zda se orientuje v typech jimi nabízených obsahů.

Jsou velké deníky – jako například německý Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ), které používají specifický styl, materiály v nich jsou fundované, ale předpokládají od čtenáře určité znalosti, schopnost orientovat se i v dlouhých textech, odlišovat názorové články od informativních atd. K tomu, aby člověk skutečně mohl ocenit nabídku tohoto významného listu, potřebuje dosáhnout určité úrovně. Jak se pak může podařit oslovovat například velmi mladé lidi, nové čtenáře, či ty, kteří si již navykli na jiný styl jiného deníku? Ve FAZ už před lety přišli na to, nad čím po léta s nepochopením kroutili hlavou vydavatelé deníků v České republice. Potenciální čtenáře a předplatitele si musí noviny zkusit vychovat, tedy pracovat s nimi už v době, kdy se teprve rozmýšlejí, zda vůbec chtějí nějaké noviny číst a mají velmi nejasnou představu, k čemu by jim vlastně mohly být dobré. Ve FAZ tedy začali vytvářet projekty pro studenty středních škol. V jejich rámci dodávali vybraným třídám zmíněný list každý den zdarma po dobu půl roku. V novinách pak vyhradili jednu stránku týdně pro studentské žurnalistické pokusy. To ovšem nebylo to nejpodstatnější. Samozřejmě, že zájem vyzkoušet si napsat článek, zhotovit snímek, který bude otištěn v prestižních novinách nebo zkusit jiný žánr – sloupek, fejeton, báseň, byl velký. Ale součástí projektu bylo i každodenní společné čtení novin a co víc – tím, že si je studenti brali domů, se k nim dostali i jejich rodiče. Podle výzkumů, které ve FAZ při tomto projektu provedli, se často díky novinám rozvinuly rodinné debaty.

Výsledky jsou pozoruhodné – projekt trvá stále, byl rozšířen i o školy z Polska a České republiky (v rámci zvýšení zájmu mladých lidí o to, jak žijí sousedé ve spolkové republice). V každé třídě se našel někdo, kdo po půl roce zůstal novinám věrný – buď si je kupoval sám, nebo byly předplaceny rodiči. Zvýšil se zájem o tištěné (ale i onlinové) deníky obecně. Řada studentů se díky každodennímu rozboru novin zlepšila ve znalosti historie a zeměpisu, dokázali se i lépe orientovat v tom, co se děje na politické scéně. Další fáze projektu byla založena na výměně studentů z různých škol po celém Německu – třída, která dostávala zdarma FAZ odjela na týden do jiného města, kde měla za úkol zpracovat s pomocí různých žánrů portrét města, které navštívila.  Později se pozornost soustředila hlavně na ekologické otázky.

Práce s médii, zejména na středních školách, patří k součásti vzdělávání v řadě zemí – novinové obsahy jsou využívány nejen jako pomůcka – tedy k osvětlení určitých společenských jevů, ale i jako předmět pro diskuse, v nichž se studenti učí buď obhajovat nějaký názor nebo s ním naopak polemizovat. Tam, kde patří k samozřejmosti (alespoň u seriózních deníků) i vytříbený jazyk a vysoká stylistická úroveň jsou i dobrým příkladem, návodem.

V současnosti se možná více pracuje s onlinovými verzemi deníků – určenými například pro tablety a dá se předpokládat, že tato forma denního kontaktu s novinářskými obsahy bude stále častější. Prosté občasné rozdávání výtisků na kolejích či vrátnicích budov vysokých škol je naopak na ústupu – navíc se stalo doménou zejména zdarma distribuovaných listů, tedy novin určených k rychlé „spotřebě“ v dopravních prostředcích či při čekání například u lékaře. Rozdíl mezi nimi a seriózními novinami by měl být asi tak propastný jako je mezi bagetou ze supermarketu a večeří v luxusní restauraci. I to je důležitá součást mediální výchovy – naučit potenciální čtenáře tisku rozeznávat rozdíly mezi jednotlivými typy deníků. V České republice ale většina vydavatelů o podobnou dlouhodobou koncepci práce s potenciálními čtenáři příliš nestojí.

Milan Kruml

Autor pracuje jako specialista vývoje v České televizi.  

Velmi zajímavý podnět.

Napište svůj komentář