Blog
Krátké zamyšlení nad stavem médií v ČR
10.1.2013 | Ondřej Tesař, konsultant Rubikon PR
Je počet mediálních titulů v ČR ekonomicky udržitelný? Jak výrazně se v budoucnu změní mediální struktura? Předznamená vzestup internetových zdrojů zánik tradičních médií? Bude narůstat vliv nejrůznějších zájmových skupin a sdružení na tvorbu mediálního obsahu?
4 851. Tolik tiskových titulů v současné době podle databáze českých médií (MDS) existuje a vychází na našem trhu nejméně jednou ročně. Zhruba stejný počet titulů již zároveň jen od roku 1993 stačil zaniknout. K existujícím tištěným titulům musíme přidat 400 rozhlasových a televizních stanic a více než 1500 internetových serverů. Tedy více než 6 700 médií mezi sebou bojuje o čas a přízeň konzumentů médií – občanů ČR. Přestože většina titulů není komerčního rázu a není dostupná všem, uživatelé dělí svůj čas mezi jednotlivá média stále pečlivěji a jejich vztah k nim je však zároveň čím dál povrchnější.
Tato čísla vzbuzují řadu otázek. Je počet mediálních titulů v ČR ekonomicky udržitelný? Jak výrazně se v budoucnu změní mediální struktura? Předznamená vzestup internetových zdrojů zánik tradičních médií? Bude narůstat vliv nejrůznějších zájmových skupin a sdružení na tvorbu mediálního obsahu?
Přestože stav českého mediálního trhu, alespoň v printu, je víceméně stabilizován (více zde), ekonomické výsledky jednotlivých vydavatelství jsou mírně řečeno rozpačité. Největší české zpravodajské vydavatelské domy Economia, MAFRA, VLP, Mladá fronta a Borgis se loni ocitly ve ztrátě. Některé i několik let po sobě. Zisk se snížil i největšímu vydavateli Ringier Axel Springer CZ. Na poli lifestylových médií jsme se stali svědky velkých akvizic, a to vydavatelství Hachette Filipacchi (od roku 2010 Burda Media 2000) společností Burda Praha, či vydavatelství Stratosféra společností Bauer Media. Dvě největší české komerční televize Nova a Prima zůstávají v černých číslech, není to však zadarmo.
Právě televize společně s internetem jako jediné segmenty zaznamenávají růst inzerce (podrobnosti zde). Příjmy z reklamy jsou esenciální pro financování médií a mají na hospodaření mnohem větší vliv než prodaný náklad, potažmo čtenost. To jsou na druhou stranu faktory, které vedle jiných činitelů (např. cílová skupina) cenu inzerce a vůbec ochotu zadavatelů inzerovat ovlivňují.
Vesměs všichni vydavatelé zmírňují ztráty či pokles zisků výnosy z online divizí
a zejména propouštěním kvalifikovaného personálu. Úbytek kvalitních žurnalistů a přetížení těch stávajících má pochopitelně dopad na úroveň výsledných textů a reportáží. U redaktorů největších zpravodajských webů je považováno za samozřejmost, když významnou zprávu (třeba výsledek soudu s mediálně sledovanou osobou) přinesou jako první. Tyto závody tlačí tvůrce obsahu do plochých textů s minimem informací, které je třeba pokud možno rychle rozšiřovat a upravovat.
I média se ovšem řídí zákonem nabídky a poptávky. Online žurnalistika v plné nahotě odkryla čtenářské preference a nastavila zrcadlo povrchnosti spotřebitele. V dnešní době hraje prim počet kliků, sdílení, a komentářů v diskusích, byť jsou sebetrapnější a sebepřízemnější. Analytických článků na více než pět odstavců je jako šafránu a feedem projdou téměř nepovšimnuty až po jejich archivaci. Investigativní žurnalistika až na výjimky vymizela a zejména v online segmentu se kupí množství chyb a opsaných neověřených informací, jakož i převzatých zpráv bez kritického nadhledu. I zde samozřejmě existují zmiňované výjimky, například zde, kde perfektně připravení redaktoři iHNed.cz doslova ztrapnili šéfa pražské policie. Takový rozhovor však vyžaduje důkladnou přípravu v podobě dataminingu, na což při obvyklé práci, kde je nejdůležitější informačně pokrýt stávající dění, nezbývá čas.
Zmiňovaný úbytek redaktorů a informační zrychlení u online žurnalistiky s sebou nese zvýšení už tak velkého vlivu zdrojů, zejména PR agentur a tiskových oddělení firem a institucí. Nesmíme zapomínat ani na sociální sítě. Jestliže v současnosti tvoří PR zdroje zhruba 70 % obsahu médií, můžeme očekávat, že tento poměr není konečný. Jde však o dvousečnou záležitost. Novinář denně do mailu obdrží 100 – 150 tiskových zpráv, z nichž dvě třetiny okamžitě vymaže, aniž by si přečetl více než předmět. Na vině je obvykle špatné cílení informace – novináře prostě nezajímá – nebo špatná zkušenost novináře s odesílatelem. Na současné situaci tedy vydělají pouze připravené skupiny, které jsou pro média vysoce důvěryhodné a vědí, o jaký druh informace má novinář zájem a zároveň ji dokážou vhodně formulovat.
Paradoxně ne všichni novináři očividně pociťují problémy s informačním přehlcením a pouštějí se do zpravodajských dobrodružství, které v populaci vzbuzují bujaré veselí a zároveň kroucení hlavami. Pár takových perel namátkou zde, zde, zde, zde (vyšlo mimochodem na celostraně i v printu) a zde. Díky sociálním sítím a snadnému sdílení obsahu se každá taková nepovedená zpráva či reportáž rozšíří jako blesk a citelně oslabuje důvěryhodnost dotčeného média.
Z důvodů, které jsem v textu zmínil, se rozhodně nedomnívám, že by tištěným médiím zvonila hrana. I přes setrvalé snižování nákladu a klesající čtenost (více zde) mají nesporný význam v nastolování agendy. Zpravodajské deníky a týdeníky mají za úkol vybrat to nejdůležitější, co se v daném období odehrálo, a seřadit události přehledně do několika stránek. Že se v této premise velmi často zaměňuje „nejdůležitější“ za „nejzajímavější“, je věc jiná. Tištěná média budou vznikat i zanikat, bojovat o přežití i nadále, pravděpodobně se změní způsob distribuce (z papíru se přesunou do tabletů) i zobrazení informací. Vždy však zůstanou jedním ze základních informačních zdrojů populace.
Budoucnost žurnalistiky však na svých bedrech čím dál více ponese internet, a to napříč žánry. Vývoj technologií a populační preference získávání informací jsou jednoznačné. Rychlé zhlédnutí titulků, otevřený Facebook v záložce a zapnutá televize v pozadí jako výplň pracovních aktivit v mnoha českých kancelářích i domácnostech bohatě postačí k získání názoru, či spíše jeho modifikaci. Pro kvalitní a technicky vytříbenou žurnalistiku je prostor i na internetu, jak nedávno ukázaly New York Times. Jsem si jist, že v dohledné době se podobného obsahu dočkáme i u nás. Pořád ale bohužel bude platit, že půjde o výjimečnou událost než o masovou záležitost. Jestli tomu bude jinak, záleží na obou stranách – médiích
i jejich uživatelích.
Ondřej Tesař, Consultant Rubikon PR