Lekce 3.2. | autor: Marek Šebeš

Děti a mládež v kyberprostoru

Úvod

Chatují, sledují, poslouchají, tweetují, vytváří, sdílejí a komunikují prakticky po celý den. Jsou s médii neustále, konzumují je s velkým gustem a pokud možno více médií najednou. Říká se jim síťová generace, elektronická generace či digitální generace. Zřejmě ne náhodou: nikdy v historii děti a dospívající nekonzumovali více médií, netrávili s nimi tolik času ani neměli k dispozici takový počet mediálních technologií. A snad nikdy nebylo s jejich mediálním chováním spojeno tolik nadějí i tolik obav.

Výklad základních pojmů a problémů

V následujícím textu se zaměříme na základní charakteristiky chování dětí a mládeže v online prostředí, tedy v tzv. kyberprostoru. Pojem kyberprostor poprvé použil v roce 1984 americký spisovatel William Gibson v románu Neuromancer, dnes je teto termín obvykle užíván k obecnému označení pro digitálně vytvořený "prostor". Spolu s etnografem Davidem Hakkenem můžeme vnímat kyberprostor jako sociální arénu, do které vstupují ti, kteří ke vzájemné komunikační interakci využívají síťová média. Síťová média (též nová či digitální média) jsou moderní komunikační nástroje jako počítač, internet, mobilní telefon, email, chat apod., které se mohou díky společné technologické bázi (digitálním kódu) propojovat do sítě (viz MACEK 2010).

Plně vybaveni, plně vytíženi: mladá generace a mediální konzumace

Dnešní děti a dospívající představují generaci "zaplavenou" médii, generaci, jejíž každodenní život je mediálními technologiemi a konzumací mediálních obsahů zcela prosycen. Jak ukazují výsledky výzkumů, za zcela běžnou součást výbavy dnešní mladé generace můžeme považovat mobilní telefon, přehrávač hudby, rádio a u starších dětí a dospívajících také počítač či notebook. Rovněž vlastní televizor a v případě chlapců též herní konzole se stávají spíše pravidlem než výjimkou.

Samotná konzumace médií pak zabírá mladým lidem historicky bezprecedentní množství času: více času ve svém životě tráví současné děti a dospívající pouze spánkem. Kupříkladu britské děti ve věku 5 – 15 let tráví denně sledováním televize, surfováním po internetu, hraním počítačových her a poslechem rádia v průměru 6 hodin, nejstarší část z nich (12 – 15 let) pak dokonce 7,5 hodiny denně (OFCOM 2012). Obdobně vysoké údaje vycházejí výzkumníkům ve Spojených státech (RIDEOUT, FOEHR, ROBERTS 2010). České děti a dospívající tráví s médii o něco času méně, a sice zhruba čtyři hodiny denně (ve věkové skupině 4 – 14 let) resp. pět hodin denně (10 – 14 let) (MEDIARESEARCH 2012). V posledním desetiletí u mladé generace také výrazně narostlo zintenzivnění mediální konzumace. To se projevuje stoupajícím podílem tzv. mediálního multitaskingu, tedy konzumace více médií najednou (například sledování televize a současně čtení časopisu, surfování po internetu doprovázené poslechem hudby z MP3 přehrávače apod.). Americké výzkumy ukazují, že takto vícero médií najednou konzumují děti již po téměř třetinu času, který médiím věnují (před deseti lety to bylo pouze 16 % tohoto času) (RIDEOUT, FOEHR, ROBERTS 2010).

Online život v číslech

I dnes stále platí, že nejvíce času tráví mladá generace sledováním televizního vysílání, nicméně poslední desetiletí je v mediálním životě dětí a mládeže jednoznačně ve znamení nástupu nových (digitálních, síťových) médií, zejména pak internetu a mobilní komunikace. Jak ukazují výsledky nedávného celoevropského výzkumu EU Kids Online (zkoumáno bylo více než 25 000 dětí a dospívajících ve věku 9 – 16 let v pětadvaceti evropských zemích), 93 % evropských dětí užívá internet alespoň jedenkrát týdně, 60 % pak denně nebo téměř každý den. Věk uživatelů internetu se neustále snižuje, dnešní děti v Evropě poprvé použijí internet v průměru ve věku devíti let (dánské a švédské děti již v sedmi letech, české v osmi). V průměru stráví děti a dospívající na internetu hodinu a půl denně, ti v nejstarší věkové skupině 15 – 16 let pak takřka 2 hodiny denně (LIVINGSTONE, HADDON, GÖRZIG, ÓLAFSSON 2011).

Pro starší věkové skupiny platí, že internet pro ně hraje v životě již důležitější roli než televize. Nejenže je čas věnovaný aktivitám na internetu u těchto věkových skupin prakticky roven času konzumace televizního vysílání, ale jak dokládají britské a německé výzkumy, internet začal být vnímán jako důležitější médium, jehož absenci by teenageři ve svém životě pociťovali hůře než absenci televize (OFCOM 2012; MEDIENPÄDAGOGISCHER FORSCHUNGSVERBUND SÜDWEST 2010). Tytéž výzkumy ukazují, že ještě hůře než absenci přístupu na internet by dospívající vnímali nemožnost používání mobilního telefonu.

Spektrum aktivit, které děti na internetu podnikají, je podle výzkumu EU KIDS online nesmírně široké. Převládá používání internetu pro školní práci (85 % dětí), hraní her (83 %) a sledování videoklipů (76 %). Necelé dvě třetiny dětí používají různé komunikační aplikace (sociální sítě, chat). Svůj profil na některé sociální síti (Facebook, Google+, Twitter, Myspace apod.) má 59 % evropských dětí ve věku 9 – 16 let. O poznání méně evropské děti samy vytvářejí vlastní mediální obsahy: necelých čtyřicet procent z nich publikuje na webu obrázky, zhruba jedna třetina sdílí zprávy či užívá webkameru, pouze 11 % vytváří vlastní blog. Z výzkumu vyplývá, že menší děti se při užívání internetu věnují v průměru pěti aktivitám, teenageři osmi či devíti. Celkově se zdá, že většina dětí se na internetu nejprve věnuje určitým základním aktivitám a činnosti s vyšším podílem kreativity a sdílení přicházejí na řadu až poté a věnuje se jim méně dětí (LIVINGSTONE, HADDON, GÖRZIG, ÓLAFSSON 2011:33).

Pestrý svět uživatelů internetu

Existují různé styly, jimiž děti a dospívající internet užívají. Inspirativní je přehled německého výzkumníka Uwe Hasebrinka, který na základě dat z průzkumu EU Kids Online rozdělil vzorce užívání online světa do šesti kategorií či uživatelských typů (HASEBRINK 2012):

"Málo riskující nováčci" – děti, které tráví na internetu jen malé množství času a repertoár jejich online aktivit je velmi úzký. Je velmi nepravděpodobné, že by se na internetu pouštěly do nějakých potencionálně riskantních aktivit (zřídily si profil na sociální síti, posílaly osobní informace neznámé osobě, přidaly si mezi přátele na sociální síti lidi, s nimiž se nikdy neviděly apod.).
"Mladí networkeři" mají o něco vyšší zájem o aktivity na internetu, zejména o sociální sítě, naopak jen velmi omezeně používají internet pro školní práci a pro sledování zpravodajství.
"Umírnění uživatelé" tráví na internetu podobně jako mladí networkeři asi hodinu a čtvrt denně, na rozdíl od nich ale mají širší rejstřík online aktivit, mnohem méně používají sociální sítě a mnohem více jim internet slouží jako zdroj zpráv a jako pomůcka při plnění úkolů do školy.
"Riskující průzkumníci" věnují internetu dvě hodiny denně. Jde o uživatele s vůbec nejširší škálou online činností a s nejvyšší frekvencí potenciálně rizikových aktivit. Tuto skupinu lze také označit za nejkreativnější, její příslušníci vůbec nejvíce přeposílají či sdílejí zprávy, užívají servery na sdílení souborů, tráví čas ve virtuálních světech či vytvářejí blogy.
"Intenzivní hráči" jsou nejnáruživějšími návštěvníky internetu, tráví zde v průměru tři hodiny denně. Největší pozornost věnují hraní her a sledování videoklipů, mnohem menší zájem u nich vzbuzují aktivity spojené s vytvářením či publikováním (blogy, přeposílání zpráv) a využívání internetu pro školní práci a pro sledování zpravodajství. Stejně jako v případě riskujících průzkumníků i intenzivní hráči jsou převážně chlapeckým typem užívání internetu.
"Zkušení networkeři" jsou tvořeni především dívkami (představují dvě třetiny tohoto typu uživatelů) a jejich nejzřetelnější charakteristikou je takřka naprostá absence hraní her. Tato skupina je nadprůměrná co do počtu prováděných online aktivit, nejvíce ze všech šesti skupin navštěvuje sociální sítě a v četnosti kreativní aktivit je takřka na stejné úrovni jako riskující průzkumníci.

Proč to dělají?

Z přehledu uživatelských stylů je patrné, že různí mladí uživatelé přistupují k internetu (ale i další digitálním médiím) různým způsobem. Co však tyto uživatele vůbec motivuje k tomu, aby internetu a dalším novým médiím věnovali tolik času a pozornosti? Pro mladší uživatele poskytují tato média možnost zábavy a odreagování, ale také učení a získání informací. U starších dětí a dospívajících se k tomu přidává řada dalších funkcí (viz SULER 2005). Aktivity v kyberprostoru jim pomáhají v hledání vlastní identity a umožňují s ní experimentovat. Díky online životu navazují nové intimní vztahy a hledají skupiny, v nichž mají pocit, že někam patří. Hledání identity, intimních vztahů a skupin přátel probíhá současně s procesem separace od rodičů a rodiny. Internet teenagerům umožňuje stát se nezávislými, dělat si věci po svém, prožívat dobrodružství, o nichž rodiče nemají tušení – a přitom tak činit z bezpečí domova. Nadto se kyberprostor stává místem, kde si dospívající mohou snadno odreagovat frustrace, které jsou s vývojovým stádiem dospívání často spojeny.

Rizika života v kyberprostoru

Rozšiřování nových médií a jejich pronikání do každodenního života společnosti jsou od samého počátku (tedy zhruba od poloviny 90. let) doprovázeny jak smělými očekáváními, tak velkými obavami (BUCKINGHAM 2006). Kanadský autor Don Tapscott ve vlivné knize Growing Up Digital: The Rise of the Net Generation (Vyrůstáme v digitálním světě: vzestup síťové generace) z roku 1998 předpovídal, že mladá generace vyrůstající s internetem a dalšími digitálními technologiemi se stane generací analytickou, důvtipnou, kreativní a zvídavou, otevřenou ke spolupráci a přijímající rozmanitost sociálního světa, generací globálně orientovanou a sociálně uvědomělou.

Zejména mezi pedagogy se pak objevily vize, jak počítačová média podnítí nové formy učení a dětské kreativity a jak napomůžou rozvoji přirozené touhy dětí poznávat, kterou stávající vzdělávací systém často spíš potlačuje. Naopak jiní autoři zdůrazňovali již od počátku zásadně negativní vlivy nových technologií na životy dětí: od šíření negativních vzorců chování přes špatný vliv na dětskou imaginaci a studijní výsledky až po antisociální účinky ústící v rozpad běžných mezilidských kontaktů a rodinných životů. Objevily se také (dnes stále sílící) obavy ze zneužívání dětí v kyberprostoru, ať již online pedofily nebo marketingovým a reklamním průmyslem (BUCKINGHAM 2006:76).

Řada potenciálních rizik života v kyberprostoru nabývá na významu až v posledních letech, což souvisí jak s masivním rozšířením nových médií mezi mladou (a stále mladší) populací, tak se samotným vývojem těchto médií (například všechny velké a populární sociální sítě vznikají až po roce 2000). Mezi rizika chování dětí a dospívajících v kyberprostoru, jimž je dnes věnována hlavní pozornost, patří (viz www.e-bezpeci.cz):

kyberšikana (cyberbulling) – zneužití informačních a komunikačních technologií (zejména internetu a mobilních telefonů) s cílem ublížit nějaké osobě. Kyberšikana může nabývat rozličných forem a často je spojena se školním prostředím. Může jít o zneužití osobních a důvěrných sdělení dítěte (textových zpráv, obrázků), která někdo ze spolužáků záměrně vystaví veřejně na internetu. Stejně tak je za kyberšikanu považováno, pokud někdo zřídí falešný profil jiné osoby na sociálních sítích a tento profil zaplní obsahem, který danou osobu poškozuje či ponižuje. Kyberšikana bývá často spojena s "klasickou" šikanou: projevy šikany v reálném světě si agresoři natáčí na mobilní telefon a následně je umísťují na internet, aby svou oběť ještě více ranili.
kyberstalking – neboli kybernetické pronásledování. Jde o opakované a stupňované obtěžování, například prostřednictvím SMS zpráv, telefonních hovorů, emailů, zpráv na chatu nebo také posíláním spamů a počítačových virů.
kybergrooming – nebezpečný druh internetová manipulace zaměřený na děti. Manipulátor se snaží v dítěti vyvolat falešnou důvěru a přesvědčit ho k osobním setkání s cílem svou oběť sexuálně obtěžovat.
sexting –rozesílání textových zpráv, fotografií či videa se sexuálním obsahem.

Mezi další rizikové jevy souvisejícís pobytem dětí a mládeže v online prostředí patří závislost na internetu (lze se též setkat s termínem "netholismus"), nakládání s osobními údaji na sociálních sítích či šíření falešných a poplašných zpráv - tzv. hoaxů.

Závěr

Zatím se zdá, že chování mladé generace v kyberprostoru nenaplňuje ani ty ryze optimistické, ani ty výrazně pesimistické vize, mimo jiné i proto, že dopad technologií na lidské chování je jen zřídkakdy přímý a stejný pro všechny uživatele. Jednotné digitální prostředí kyberprostoru sice výrazně formuje mladou generaci, avšak způsoby mediálního chování v tomto prostředí neméně výrazně variují. Rodinné prostředí, sociální rozvrstvení, způsoby výchovy, povaha školského systému a národní kultury, společenské způsoby regulace médií – všechny tyto faktory se podílejí na tom, jak budou jedinci média přijímat, co s nimi budou dělat a jaký význam budou svému jednání přisuzovat.

Použitá literatura

BUCKINGHAM, David (2006): "Children and New Media." Pp. 76–91 in Leah Lievrouw, Sonia LIVINGSTONE (eds.): The Handbook of New Media handbook. London: Sage.
HASEBRINK, Uwe (2012): "Young Europeans' Online Environments: A Typology of User Practices." Pp. 127–139 in Sonia LIVINGSTONE, Leslie HADDON, Anke GÖRZIG (eds.): Children, Risk and Safety on the Internet: Research and Policy Challenges in Comparative Perspective. Bristol: Policy Press.
LIVINGSTONE, Sonia, HADDON, Leslie, GÖRZIG, Anke, ÓLAFSSON, Kjartan (2011): Risks and Safety on the Internet: The Perspective of European Children. Full Findings. London: LSE.
MACEK, Jakub (2011): Úvod do nových médií. Ostrava: Ostravská univerzita.
MEDIARESEARCH (2012): "Děti věnují médiím v průměru čtyři hodiny denně." (online). Praha: Mediaresearch(cit. 10.8.2012). Dostupné z: www.mediaresearch.cz/aktualita/tz-deti-venuji-mediim-v-prumeru-ctyri-hodiny-denne.
MEDIENPÄDAGOGISCHER FORSCHUNGSVERBUND SÜDWEST (2010): JIM-Studie 2010: Ju, Information, (Multi-)Media. Basisstudie zum Medienumgang 12- bis 19-Jähriger in Deutschland. Stuttgart: Medienpädagogischer Forschungsver Südwest.
OFCOM (2012): "Children and Parents: Media Use and Attitudes Report." (online). London: Ofcom (cit. 10.11.2012). Dostupné z: http://stakeholders.ofcom.org.uk/binaries/research/media-literacy/oct2012/main.pdf.
RIDEOUT, Victoria, FOEHR, Ulla, ROBERTS, Donald (2010): Generation M². Media in the Lives of 8- to18-year-olds. Menlo Park: Kaiser Family Foundation.
SULER, John (2005): "The Psychology of Cyberspace"(online). (cit. 10.11.2012). Dostupné z: http://users.rider.edu/~suler/psycyber/psycyber.html.
TAPSCOTT, Don (1998): Growing Up Digital: The Rise of the Net Generation. New York: McGraw-Hill.

ZASTAVENÍ č. 3.2

Shrnutí základních myšlenek:

Dnešní mladá generace tráví s médii více času než jakoukoli jinou aktivitou vyjma spánku. Děti a dospívající užívají média stále intenzivněji, neboť často konzumují více médií najednou. Ačkoli platí, že nejvíce času tráví mladí sledováním televize, ve starších věkových skupinách hraje již důležitější internet.
Děti a dospívající používají internet nejčastěji ke školní práci, hraní her, sledování videoklipů a ke komunikování po chatu a na sociálních sítích. Existují různé styly, jimiž děti a dospívající internet užívají. Některé děti se specializují na hraní her a sledování videoklipů, jiné jsou aktivní v kreativních činnostech (přeposílají a sdílejí zprávy, vytvářejí blogy) a jiné zase v navštěvování sociálních sítí.
Život dětí a dospívajících v kyberprostoru sebou nese řadu pozitiv i potencionálních rizik. Online prostředí umožňuje mladé generaci poznávat svět a učit se, pomáhá jim hledat vlastní identitu, navazovat nové vztahy a zařazovat se do sociálních skupin. Rizika užívání internetu a dalších nových médií tkví například v jejich možném zneužití s cílem ublížit druhým osobám, pronásledovat je nebo s nimi manipulovat.

Pojmy k zapamatování:

kyberprostor, síťová média, mediální multitasking, kyberšikana, kyberstalking, kybergrooming, sexting.

Dobrovolné úkoly pro zájemce:

Podívejte se na internetový portál věnovaný rizikům virtuální komunikace www.e-bezpeci.cz a zkuste zjistit, jaké další možná rizika na dětské uživatele internetu ještě číhají. Kterým z nich by se dle vašeho soudu měla věnovat větší pozornost?
Lze dnešní mladou generaci skutečně označit za digitální domorodce – a ostatní generace za digitální imigranty? Zkuste si přečíst zajímavý polemický článek Digital natives: where is the evidence? anglických výzkumnic Ellen Helsper a Rebeccy Eynon, a to na adrese http://eprints.lse.ac.uk/27739.
Pokud se zajímáte o statistiky charakterizující chování dětí a mládeže na internetu, nahlédněte do výsledků celoevropského průzkumu EU Kids Online. Na adrese http://www2.lse.ac.uk/media@lse/research/EUKidsOnline/EU%20Kids%20II%20(2009-11)/EUKidsExecSummary/CzechExecSum.pdf naleznete souhrn klíčových zjištění v češtině a navíc také shrnutí výsledků, které jsou typické pro Českou republiku. Jak si tyto výsledky vysvětlujete?

Literatura:

Základní

KIRSH, Steven J. (2010): Media and Youth. A Developmental Perspective.Oxford, UK: Wiley Blackwell.
LIVINGSTONE, Sonia, HADDON, Leslie, GÖRZIG, Anke (eds.) (2012): Children, Risk and Safety on the Internet: Research and Policy Challenges in Comparative Perspective. Bristol: Policy Press.
SULER, John (2005): "The Psychology of Cyberspace"(online). Dostupné z: http://users.rider.edu/~suler/psycyber/psycyber.html.

Pro doplnění

BUERMANN, Uwe (2009): Jak (pře)žít s médii. Příležitosti a hrozby informačního věku a nové úkoly pedagogiky. Hranice: Fabula.
MACEK, Jakub (2011): Úvod do nových médií. Ostrava: Ostravská univerzita.
VAŠUTOVÁ, Maria a kol. (2010): Proměny šikany ve světě nových médií. Ostrava: Ostravská univerzita.

Kontrolní otázky

Otestujte si znalosti z kurzu Děti a mládež v kyberprostoru

Zahájit test